Co je to vlastně COP?

Ve zprávách o změnách klimatu je spousta zkrácených vysvětlení, která musí člověk luštit. Zkratka, kterou chceme vysvětlit dnes, je ovšem nejspíše tou nejdůležitější zkratkou roku 2015, COP, konference smluvních stran Úmluvy.

Co je to vlastně COP?

Nejprve suchá definice: konference smluvních stran Úmluvy je rozhodný orgán mezinárodní úmluvy. Ať už je účelem úmluvy omezit užívání tabákových výrobků nebo chemických zbraní, konference se vztahuje ke všem zúčastněným stranám a procesu rozhodování při kontrole a realizaci pravidel úmluvy. Letos se bude ve Francii konat 21. Rámcová konference Spojených národů o změně klimatu COP (COP21) a jejím cílem bude učinit všeobecná a dlouhodobá rozhodnutí o řešení změny klimatu.

Jak COP omezuje emise?

Je to trochu složité. Jde o to, že v minulosti bylo vymáhání právních závazků COP v jednotlivých zemích dost problematické (asi stejně, jako sjednocení významu právního závazku z legislativ bezmála 200 různých států). Bylo by potřeba právníka, aby vám pomohl pochopit nuance vymáhání dodržování úmluv COP v minulosti. V některých případech muselo před schválením na celosvětové úrovni dojít ke schválení na úrovni jednotlivých stran v jejich příslušných zemích.

K tomu všemu dohoda neprojde, když jen jediná země nesouhlasí. Například prezident Clinton podepsal v roce 1997 Kjótský protokol (první velké rozhodnutí COP na omezení emisí oxidu uhličitého), ovšem Kongres Spojených států jej odmítl ratifikovat a úřad prezidenta Bushe protokol zcela zamítl. I když byl protokol nakonec schválen bez účasti USA, nejsou státům, které nedodržují omezení emisí, udělovány žádné sankce. Není tedy divu, že ochránci životního prostředí již od založení COP volají po větší vymahatelnosti omezení emisí.

Proč je to tak složité?

Už od začátku vyžadovaly požadavky Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCC) změny, které by braly v úvahu „společnou, přesto rozdílnou odpovědnost“ od zúčastněných stran. Jednoduše řečeno je zde brán ohled na rozdíl v úrovni emisí produkovaných rozvinutými státy jako USA a rozvojovými státy, jako je Zimbabwe. V době, kdy UNFCC formulovala své zásady, měly za sebou vysoce průmyslové země již jedno a půl století vypouštění emisí oxidu uhličitého. Z historického hlediska tedy země, v nichž se ekonomika teprve začala rozvíjet, měly mnohem menší podíl na celkovém dopadu emisí na změnu klimatu.

Když se ale podíváte na neobyčejně složitou analýzu procentního dopadu uhlíkových emisí jednotlivých zemí, pochopíte, jak složité bylo vyjednávání o tom, v jaké míře by která země měla omezit množství produkovaných emisí, a o tom, jaké množství zdrojů by mělo být poskytnuto rozvojovým zemím, aby byly schopné se přizpůsobit klimatickým změnám.

Je vidět vůbec nějaký pokrok?

V podstatě ano, ale bylo k tomu zapotřebí skoro 20 let. V rámci Kjótského protokolu nemusely rozvojové země omezovat emise a mohly tak dále rozvíjet státní ekonomiku, přičemž břímě snižování emisí leželo na bedrech rozvinutých zemí. Bylo ale zřejmé, že bude zapotřebí další rámcová úmluva, když bylo jasné, že se Spojené státy nezúčastní a když rychle rostoucí čínská ekonomika s sebou pro svou zemi přinesla prvenství mezi producenty znečištění uhlíkem.

Nová úmluva byla sepsána v roce 2007 v Bali, a Spojené státy souhlasily s dalším vyjednáváním. V roce 2009 v Kodani, se všechny zúčastněné státy poprvé shodly, že budou omezovat emise, čímž by se největší světové ekonomiky měly spojit v cestě za společným cílem. Na čem se ale strany ještě neshodly a o čem se stále jedná, je to, do jaké míry budou strany moci uskutečnit jednotlivá omezení emisí, na nichž se dohodly v roce 2009.

O čem bude rozhodovat COP21?

Vědecké poznatky o změně klimatu jsou jasné. Každý rok zaznamenáváme po celém světě rekordní teploty a provádí se čím dál více studií o tom, jak změny klimatu ovlivňují zdraví obyvatelstva a ekonomiku zemí. Mnohé členské země COP již předložily své Zamýšlené národní příspěvky (Intended Nationally Determined Contributions, INDC), které jsou nástinem jejich omezení emisí. Před začátkem konference v Paříži musí všechny země jasně vymezit, o kolik zamýšlejí své emise omezit, aby mohla začít jednání s cílem vytvořit jasný plán pro dosažení těchto cílů. Tento plán by měl zahrnovat i návrh finančního mechanismu, který pomůže rozvojovým zemím dosáhnout jejich stanoveného cíle a zároveň se účinně přizpůsobit vratkému počasí, které vzniklo vlivem změn klimatu.

Jak můžeme ovlivnit COP?

Měli bychom stůj co stůj donutit vůdce světových velmocí, aby se zavázali k využívání 100 % obnovitelných zdrojů energie do roku 2050. Můžete na ně vyvinout patřičný tlak podepsáním níže zmíněné petice Avaaz.